Htc HD 2

HTC HD7 je zařízením s největším displejem z řady těch úplně prvních s očekávaným systémem Windows Phone 7, a protože má HTC v Praze svou první prodejnu v Evropě, začal se u nás tento model, v pořadí již třetí zařízení ze série HD, prodávat docela rychle navzdory tomu, že Česká republika není žádným z primárně podporovaných regionů pro Windows Phone 7. To znamená, že v systému chybí česká lokalizace.

Kromě toho nemůžete nakupovat na Marketplace (aplikace, hry ani hudbu), jste omezeni na stahování freewaru a trial verzí. Je však pouze otázkou měsíců, kdy bude podporována i Česká republika a čeština, přestože přesné datum zatím stanovené není.

V žádném případě to neznamená, že nemá smysl si koupit Windows Phone 7 zařízení právě nyní. Nový systém má hodně co nabídnout, je kompletně optimalizován pro nové chipy Qualcomm a staví na myšlence kompatibility všech aplikaci na všech Windows Phone 7 zařízeních.

1. Úvod a základní specifikace

Tato recenze byla napsána v prosinci 2010. Verze operačního systému v zařízení: 7.0.70004. Číslo revize firmwaru: 2250.09.12302.401. Číslo revize hardwaru: 0002. Radio (software): 5.51.09.06a_22.30.50.09U. Radio (hardware): A.102.0.D4. Bootloader: 1.23.2250.0(112138). Chip SOC: 2.2.5.0.

Pojďme začít tím, co vás bude jako českého uživatele zajímat nejvíc: Aktuální podporou češtiny.

Česká lokalizace

Prostředí telefonu s vámi může komunikovat anglicky, německy, španělsky, francouzsky nebo italsky, avšak region lze nastavit libovolně, takže třeba datum nebo měna se budou zobrazovat v českém formátu (na zamčené obrazovce nebo v kalendáři uvidíte hezky česky například „10:41 pátek 17. prosince“). Jde o stejný princip jako ve Windows Mobile, kde jste nemuseli používat českou lokalizaci, ale v místním nastavení jste prostě měli Českou republiku, takže odpovídalo zobrazení času, data, měny.

Ptáte-li se, proč se o českou lokalizaci nepostarají prodejci, jako tomu bývalo dříve u Windows Mobile, odpověď zní: Protože jim to Microsoft zakázal. Když totiž výrobci nebo prodejci provedli hluboký zásah do systému (jazyková lokalizace je hluboký zásah) a někde udělali chybu, mohl být systém nestabilní nebo pomalý, jenže všechna kritika laiků spadala neprávem na Microsoft (vždyť on je přece autorem systému). Potom to vypadalo, že Windows Mobile jsou pomalé nebo nestabilní, i když systém byl sám o sobě dokonalý, byl jenom zkažený špatným softwarem třetích stran (podobně se dříve kritizovaly i stolní Windows – jenže to nebyl systém, co způsobovalo nestabilitu, tu způsobovaly právě nekvalitní aplikace na něm běžící). Nic takového se u Windows Phone 7 stát nemůže, protože žádné aplikace nemají nad systémem žádnou moc.

Umíte-li některý z jazyků jmenovaných v druhém odstavci, neměla by vám nepřítomnost češtiny při používání telefonu díky možnosti nastavit region vůbec vadit. Mnohem větším problémem, který stojí za to zmínit hned na začátku, je nemožnost psát znaky s háčky, na klávesnici ve Windows Phone 7 háčky nejsou (čárky nebo přehlásky ano, kroužky ne). Za to může pravděpodobně Jan Hus, ale nemějte mu to za zlé, on to myslel dobře, když vymýšlel reformu, žádné klávesnice neexistovaly. Ze stejného důvodu, kvůli kterému nemůže nikdo kromě Microsoftu vytvořit českou lokalizaci, nemůže nikdo vytvořit jinou klávesnici (která by třeba háčky psát uměla), jako to šlo u Windows Mobile. Budeme muset počkat na oficiální aktualizaci od Microsoftu.

Hardwarové parametry

Teď tedy zhruba znáte aktuální situaci s podporou Windows Phone 7 pro české uživatele, takže se můžeme podívat na zařízení jako takové.

U starých Windows Mobile měli výrobci při návrhu zařízení vlastně úplně volnou ruku: Mohli vyrobit zařízení s rozlišením displeje od 176x220 po 480x800, který mohl být dotykový nebo ne, mohli použít chip s grafickou akcelerací nebo ne, mohli na zařízení umístit libovolná tlačítka nebo ne, mohli použít GPS chip nebo ne, mohli použít pohybový, světelný nebo proximity senzor nebo ne, … Zařízení byla tak mnohobarevná, že vlastně nebylo možné vyvinout aplikaci, která by fungovala na všech zařízeních stejně, takže potom bylo mnoho uživatelů zklamaných, protože nechápali, proč jim konkrétní aplikace (třeba zakoupená) nefunguje tak, jak jim to její popis sliboval (typickým příkladem jsou hry, které se staly nehratelnými ve chvíli, kdy si výrobci řekli, že směrová tlačítka už nejsou v módě). U Windows Phone 7 se nic takového nestane, protože Microsoft výrobcům přesně specifikoval, co každé zařízení mít musí. Každá aplikace a každá hra pro Windows Phone 7 bude fungovat na každém Windows Phone 7 zařízení. O Windows Mobile se právě tohle říct nedalo.

Jaké tedy jsou požadavky pro Windows Phone 7? Každé zařízení musí mít rozlišení displeje 480 x 320 (HVGA) nebo 800 x 480 (WVGA), GPS chip, pohybový senzor (pro změnu orientace displeje a ovládání her), světelný senzor (pro určení optimálního podsvícení displeje), proximity senzor (pro vypnutí displeje při přiblížení telefonu k uchu), procesor architektury ARMv7 nebo lepší, grafický chip s podporou DirectX 9 (konkurenční iOS a Android používají OpenGL) a k dispozici musí být nejméně 256MB RAM. Každé zařízení dále musí mít hardwarové tlačítko pro fotoaparát, tlačítka hlasitosti a pod displejem tlačítko zpět, tlačítko Windows a tlačítko pro vyhledávání. Tlačítka zpět a vyhledávání mohou používat vývojáři ve svých aplikacích, tlačítko Windows slouží pro zobrazení hlavní obrazovky odkudkoliv. Microsoft nařídil i 3,5 mm jack na sluchátka nebo minimální rozlišení fotoaparátu, to je 5 megapixelů, ale asi málokterý výrobce by dnes chtěl použít rozlišení menší. Bluetooth nebo Wi-Fi a schopnost komunikace v mobilních sítích se považuje za samozřejmost.

HTC HD7 těmto požadavkům pochopitelně odpovídá. Používá obrovský 4,3 palcový WVGA displej, má výklopný stojánek na zadní straně (třeba pro pohodlné sledování filmů), kombinovaný chip Qualcomm Snapdragon QSD8250 na 1GHz, 576MB RAM (512MB pro systém a 64MB pro grafický chip), 512MB ROM (+ 8GB microSD kartu v nepřístupném slotu pod krytem), má všechny senzory (pohybový, světelný, proximity) a tlačítka jmenovaná v předchozím odstavci, Bletooth 2.1 s A2DP, Wi-Fi IEEE 802.11 b/g/n, 3,5 mm jack, micro-USB konektor pro nabíjení a připojení ke stolnímu počítači, 5 megapixelový fotoaparát s možností natáčet video v 720p (1280 x 720). Komunikuje na klasických GSM frekvencích 850, 900, 1800 a 1900 MHz (GSM/GPRS/EDGE) a UMTS frekvencích 900 a 2100 MHz (vysokorychlostní HSPA/WCDMA). Měří 122 x 68 x 11,2 mm a váží 162 gramů.

Lithium-iontový akumulátor má 1230 mAh (4,55 watthodin). Zařízení udrží při životě jeden den normálního používání, ale dokážete ho vybít i za několik hodin (třeba při přehrávání filmů nebo hraní her).

To jsou tedy hardwarové parametry HTC HD7 v kostce. Můžete si všimnout, že jsou stejné, jako parametry HTC HD2. Je to proto, že HTC HD7 je vlastně HTC HD2 s Windows Phone 7 a výklopným stojánkem na zadní straně.
 

2. Obsah balení

Krabička, z které si HTC HD7 vybalíte, vypadá docela stejně, jako ta od HTC HD2, ale úplně jinak, než ta od HTC Touch HD. Ze všech tří je nejmenší, na přední straně je vyobrazené HD7 v měřítku 1:1, na pravé straně logo Windows Phone, na levé informace o tom, že všechny služby Microsoftu nemusí být v naší zemi nebo regionu dostupné (to zrovna platí), a vzadu jsou hardwarové parametry zařízení popsané v předchozí části recenze.

Důležitější než jak krabička vypadá, je její obsah. Chcete-li si užít kompletní vybalení, natočil jsem pro vás vybalovací video včetně prvního pohledu na zařízení:

Po vysunutí vnitřku balení na vás okamžitě vykoukne HD7, celé zabalené do fólie, na jejíž přední straně se píše, že nemáte příliš tlačit na displej nebo jiné části zařízení, a že si máte zařízení vyndat z kapsy kalhot, než si sednete.

V krabičce najdete kromě zařízení a akumulátoru následující:

- Sluchátka s mikrofonem, ovládáním, dvěma molitanovými polštářky a kolíčkem pro uchycení
- USB nabíječku
- USB <-> micro-USB kabel pro nabíjení a synchronizaci se stolní Zune aplikací
- Český manuál a příručku rychlého startu
- Miniaturní příručku o tom, jak začít s Windows Phone 7
- Další dokumenty (podmínky používání, kontaktní údaje na HTC, prohlášení o záruce, …)

U prvního i druhého HD bylo v balení vždy základní pouzdro chránící zařízení před odřením. U HD7 jsem pouzdro v balení hledal marně Přiložená sluchátka s 3,5 mm konektorem nehrají špatně, ale budete-li si chtít hudbu užít, nejspíš je vyměníte. Tři tlačítka na jejich kabelu slouží pro změnu hlasitosti a pro pozastavení/pokračování v přehrávání. Nemusíte se bát, že byste při stisku nějakého tlačítka na kabelu někomu zavolali, jako u starších verzí sluchátek přibalovaných k zařízením HTC (u HTC HD2 byla sluchátka s tlačítky přemotávání, přehrávání/pozastavení/zvednutí hovoru).

USB nabíječka konečně změnila svůj vzhled, vypadá teď jako lesklý oblázek (ještě u HD2 jste našli nabíječku ve tvaru diamantu z dob HTC Touch Diamond). Stejně tak se zakulatil i datový a nabíjecí USB kabel.

Obsah balení je omezen na nezbytné minimum, žádné extra příslušenství, jako je třeba pouzdro, v něm nenajdete

3. Design a konstrukce

HTC HD7 má tvar klasického zaobleného obdélníku. Přední stranu kompletně okupuje obrovský 4,3 palcový displej. Můžeme jenom polemizovat, jestli má u mobilů smysl úhlopříčka větší, mají-li se vejít do kapsy. Navíc abyste obsloužili všechny prvky na displeji jednou rukou, musíte občas palec pořádně natáhnout. Pod displejem už najdeme jen trojici kapacitních tlačítek Zpět, Start a Hledat. Dotyková vrstva displeje je na vrchní i spodní straně oříznutá. Nahoře to má význam, pod mřížkou v 2 milimetry široké štěrbině se nachází telefonní reproduktor a nenápadná informační dioda upozorňující na nové události nebo stav nabíjení. Stejná mřížka je i dole pod tlačítky, ale slouží jenom k lepšímu přenosu zvuku do mikrofonu, který má jinak otvor na spodní straně vedle micro-USB konektoru. Do obou mřížek se velmi rád usazuje prach.

 

Hlasitost se mění tlačítky na pravé boční straně. Jsou tak nevýrazná, že jejich stisk bez pohledu na displej skoro ani nepoznáte, občas zmáčknete obě najednou (jde o jedno 26 milimetrové podlouhlé tlačítko) a hlasitost se měnit nebude. Oproti tomu tlačítko fotoaparátu hned pod nimi je vystouplejší a jeho zmáčknutí cítíte s jistotou. Stisk tlačítka fotoaparátu spustí jeho aplikaci, poloviční stisk zaostří a plný vyfotí, podobně jako u klasických digitálních fotoaparátů.

 

12 milimetrů dlouhé tlačítko pro uspání, probuzení nebo vypnutí (dlouhým podržením) na vrchní straně telefonu je bohužel stejně zapuštěné jako tlačítka hlasitosti, takže skoro ani necítíte, jestli jste ho vůbec zmáčkli. Stisk napájecího tlačítka na HTC HD2 kombinovaného s tlačítkem pro položení hovoru byl mnohem jasnější a pohodlnější.

Na spodní straně je již zmíněný micro-USB konektor, mikrofon a 3,5 mm jack pro sluchátka.

 

Černý lesklý rám okolo zařízení působí kovovým dojmem. Jeho povrch se snadno poškrábá (na rozdíl od matného a měkkého u HD2), již po pár dnech připojování nabíječky jsem okolo konektoru vytvořil několik viditelných škrábanců. Lesklý materiál po okrajích není moc příjemný ani v případě, že máte upocené ruce, budete mít proto nutkání zařízení každou chvíli čistit. HD2 se v tomto ohledu drželo výrazně pohodlněji.

Přední strana a okraje jsou tedy ve znamení lesku a patlavosti, zadní strana je naštěstí zcela matná (stejný příjemný materiál, z jakého je vyroben boční rámec u HD2). Pokud přední straně dominuje displej, zadní jednoznačně fotoaparát, jehož čočku částečně chrání výklopný stojánek o rozměrech 46 x 17 mm, imituje broušený kov, ale je z plastu. U mého kusu byl trochu nakřivo, takže na vrchní straně poodkrýval oranžový podklad. Stojánek nechrání jen fotoaparát, ale i dvě přisvětlovací diody a mřížku hlasitého reproduktoru (7 x 2 mm). S vyklopeným stojánkem si můžete zařízení položit naležato na rovný povrch a pohodlně sledovat videa přenesená ze stolní Zune aplikace (nebo třeba fotografie či webové stránky). HD7 je se stojánkem naklopeno přibližně o 40°, i když se na první pohled zdá, že jde o více než 45°.

 

Sejmeme-li tenký zadní kryt s nápisem HTC, dostaneme se k baterii chránicí přístup ke slotu SIM karty. Pro usnadnění jejího vyjímání je tu malé ucho, za které stačí zatáhnout. Zajímá-li vás, kde je slot pro microSD kartu, musíte sundat i druhý zadní kryt s nápisem „HD7“ a „Windows Phone“. Tento druhý kryt v sobě skrývá anténu. Po odstranění hned uvidíme slot microSD karty, hned vedle slotu pro SIM kartu. Bohužel, microSD kartu nesmíte vyměnit, i když má pouhých 8GB, protože byste museli vyšroubovat šroubky s ochrannou nálepkou a tím byste přišli o záruku. Jde také o to, že ve Windows Phone 7 se s kartou pracuje úplně jinak než v jiných systémech. Po prvním spuštění se nová karta naformátuje a spojí se s vestavěnou pamětí zařízení do jakéhosi pole. Znamená to, že pokud byste ji později vyndali, nebyla by samostatně čitelná, neboť by obsahovala pouze část dat, přičemž ani telefon by nemohl dál fungovat, protože by mu zase část dat chyběla. Výměna karty je tedy spojena s hardresetem (a ztrátou záruky).

 

Po tom, co do telefonu vložíte svou SIM kartu, akumulátor a nasadíte zadní kryt, všimnete si, že SIM karta v mezeře mezi vrchním a spodním zadním krytem prosvítá. Třeba u sytě purpurových karet od T-Mobilu to je dost patrné. Téhle konstrukční chybě nerozumím.

Se zavřeným stojánkem leží HD7 na zadní straně mnohem stabilněji než HD2, i tak se ale kvůli zaoblenosti trochu kolébá. Budete-li zařízení ovládat položené na stole, nebudete mít s ovládáním sebemenší problém, protože na kapacitní displej nemusíte vůbec tlačit, telefon se ani nepohne.

I přes mírnou nerovnost stojánku a viditelnost SIM karty je celkové zpracování od HTC tradičně na vysoké úrovni, zepředu působí telefon luxusně a čistě, odlišná zadní strana je díky dekorativní oranžové pod stojánkem sportovnější, podle mě ale moc oblá, potřebovala by okořenit ostřejšími prvky